„Říká se, že svět, který jsme znali, zmizel. Je pryč.
Tradice, hodnoty, etika i morálka.
Hodnoty, která nám vštípili naši otcové, dědové, předkové i mistři.“
Proč cvičit kung-fu 3
Dnes se chci věnovat něčemu, co nemá nic společného s fyzickou stránkou cvičení.
Součástí kung-fu je také tzv. Mou Dak (Mo Duk, Wu-De), tedy soubor vnitřních pravidel pro cvičení, jednání, chování a morální hodnoty, k nimž by vaše osobnost měla v rámci cvičení kung-fu směřovat a v nejlepším případě je poté přenášet do každodenního života. Popravdě řečeno, komplexní etická pravidla nebyla vždy součástí všech škol kung-fu a v mnoha z nich se objevila až v moderní době, kdy se školy začaly ucházet i o jiné zájemce než jen drsné rváče. Ovšem bylo by chybou tvrdit, že součástí komunity kolem kung-fu nebyla v historii žádná pravidla jednání a chování, protože tato komunita (zvaná Jianghu) se samozřejmě, stejně jako každá jiná „uzavřená“ společnost nějakými pravidly řídit musela.
Navíc v „regulérních školách“, které fungovaly v rámci oficiální společnosti, byla vždy pravidla, upravující vztahy uvnitř i vně školy, přítomna, protože učitel (Si-fu) takové školy nesl zodpovědnost před úřady (ano, Čína byla velmi centralizovaná a s přísným dohledem nad obyvatelstvem už dávno v minulosti).
V kung-fu tato pravidla vychází většinou z konfucianismu. Tedy učení Konfucia, filozofa (žil 551–479 př.n.l.), jehož hlavní snahou bylo zlepšení fungování společnosti formulací pravidel hierarchií vztahů, která se později používala napříč celou čínskou společností. Od vztahů a jednání v rodině až po vztahy císař versus obyvatelstvo Číny.
Mimochodem, v našich končinách jsme se s těmito pravidly mohli seznámit již v roce 1942, díky překladu Konfuciova díla J. Průškem.
Významnou součástí škol kung-fu, jež se označují za tradiční, jsou tak procedury a postupy, které cvičence učí úctě k předkům v kung-fu linii a vztahu k ostatním členům školy (a také k okolní společnosti). Pomáhají jim pochopit, že vždy je někdo hodně nad vámi, koho máte mít v úctě, ale nikoliv ho uctívat. Někdo kousek nad vámi (začal cvičit dřív), jenž vám pomáhá pochopit cvičení a pravidla školy a postupně se objeví někdo pod vámi, komu naopak byste měli pomáhat vy. A samozřejmě vaši „vrstevníci, tedy lidé, kteří začali cvičit současně s vámi. S těmi všemi se navzájem podporujete a často tato přátelství přesahují i mimo Kung-fu školu. Nebo se alespoň navzájem tolerujete a chováte se k sobě slušně a zdvořile. V tradiční kung-fu škole nemá místo šikana, povyšování se nad nováčky, slabšími nebo těmi, kteří cvičení v daném okamžiku nezvládají. Naopak je oceňována pomoc, podpora, přátelství, zdvořilost a vhodné chování.
Jinými slovy, kung-fu vás učí adaptovat se na fungování ve společnosti lidí. A to mimo vaši sociální bublinu, protože při cvičení se potkáte s lidmi s vyšším vzděláním a sociálním postavením než máte vy, stejně jako s lidmi, kteří jsou na tzv. „společenském žebříčku“ pod vámi. Jenže to v kung-fu škole nehraje roli. Stejně jako nehraje roli kolik peněz vyděláváte, jakým autem jste přijeli, a kde trávíte dovolenou. Tyto rozdíly se ve škole smažou a to, co hraje roli, je vaše schopnost začlenit se do „kung-fu rodiny“. Akceptovat její pravidla a přizpůsobit se jejímu fungování. Schopnost ovládnout dokonale techniky je jen jednou složkou kung-fu, druhou je právě fungování v rámci společenství „kung-fu rodiny“.
Pravidla nejsou striktně definována, jsou v podstatě obecná a jejich verbální vyjádření závisí na každé škole. Jednou z možností je např.: pokora, upřímnost, zdvořilost, mravnost, důvěra. Zní to jasně a jednoduše, ale vše se každý z nás učí postupně v průběhu let (či spíše většinu života).
Nejlepším způsobem jak pravidla postupně absorbovat, je učit se jejich pojetí od nejstarších žáků školy a učitele.
V současnosti je Mou Dak jedním z důležitých cílů tréninku a rozvoje (nejen) čínských tradičních bojových umění. Popravdě, fyzický konflikt se ve vašem životě odehraje možná několikrát, ale jednat s lidmi kolem sebe musíte neustále. A můžete být sebelépe fyzicky vybavený bojovník/rváč, dříve nebo později se najde někdo silnější a lepší než vy.
Pro čtenáře knih doporučuji: Shui Hu Zhuan (Water Margin, Outlaws of the Marsh, Vodní břehy, Všichni muži jsou bratři) – je to v podstatě klasická literatura wuxia (romány o bojových uměních), které popisují prototyp sdružení expertů na bojová umění a současně buřičů/povstalců proti zkorumpované moci.
A pokud už budete číst o hrdinských kouscích, spojených s bojovými uměními a popisujícími reálné i nereálné prvky kung-fu, podívejte se po autorovi jménem Luis Cha (Jin Yong). Absolutní hvězda mezi autory tohoto žánru. Podle jeho knih bylo natočeno mnoho filmů a TV seriálů.
Nebudete-li stále mít dost, zkuste web Wuxia society, kde najdete překlady různých wuxia titulů do angličtiny (https://wuxiasociety.com/translations/).
Pokud máte rádi filmy, spousta jich vznikla právě na základě wuxia románů. Nejznámější pro většinu lidí bude samozřejmě „Tygr a drak“, ale zkuste se podívat i na další tituly:
https://theendofcinema.net/2016/02/11/30-essential-wuxia-films/
Předchozí texty této minisérie:
Proč dnes cvičit Kung-fu?
Kung-fu a sebeobrana/boj
Pozn.: Texty jsou určeny pro běžné zájemce o kung-fu, ne pro znalce a dlouholeté cvičence. Jsou založeny především na mém studiu tradičních stylů kung-fu – Tai Chi Chuan rodiny Yang a Hung Kuen (linie Wong Fei Hung – Lam Sai Wing – Chan Hon Chung). Všechny mé poznámky k jiným stylům jsou pouze na základě zprostředkovaných informací či ukázek, nevychází z mého vlastního studia. A je možné, že zkušenosti jiných lidí mohou být jiné.