Má smysl cvičit kung-fu, pokud vás zajímá sebeobrana?
ANO, ale …

Kung-fu se původně rozvíjelo na základě zkušeností z válečných střetů, ovšem v průběhu staletí se do cvičení dostaly i další, z pohledu čínské společnosti, důležité prvky. Kung-fu je komplexní systém, který zahrnuje více složek (Sebeobrana, Fyzická kondice a Pohybové dovednosti, Zdraví, Vnitřní rozvoj, Etika …).
Takže pokud je sebeobrana to jediné, co vás zajímá a nejste ochotni obětovat svůj čas na cokoliv dalšího, určitě jděte jinam.

Neexistují lepší nebo horší cesty k zvládnutí sebeobrany. Kung-fu je stejně dobré i špatné, jako cokoliv jiného, v boji totiž nerozhoduje styl, ale osobnost bojovníka. Není důležité, jestli cvičíte kung-fu, karate, box, MMA, ale jak ke svému tréninku přistupujete vy a společenství, ve kterém trénujete.
Je jen na vás, co chcete získat, a tomu musíte trénink přizpůsobit.

“Úspěch není dílem náhody. Je to tvrdá práce, vytrvalost, učení se a další vzdělávání, obětování se a především, láska k tomu, co děláte nebo se učíte.” Pelé

Proč má smysl vybrat si kung-fu?

Díky staletím rozvoje obsahuje kung-fu snad všechny myslitelné techniky boje beze zbraně i s nimi (OK, výjimkou jsou střelné zbraně). Vzhledem k tomu, že počátky a rozvoj kung-fu se datují do doby, kdy ozbrojené konflikty byly na denním pořádku a to nejen mezi jednotlivci, ale i mezi státy, vychází většina technik z reálných zkušeností. A lidské tělo se od té doby moc nezměnilo. Tedy to, co skutečně fungovalo tenkrát, funguje i dnes. Tradiční kung-fu nepostrádá nic z praktické stránky boje. A v průběhu vývoje řešilo a zvládlo mnoho otázek, které se k boji vztahovaly.
Např. problém slabší/menší vs silnější/větší vyřešilo začleněním zbraní. Menší/slabší s ostrým nožem (mečem, kopím, klackem …) má větší šanci v boji s větším/silnějším než když vsadí jen na boj beze zbraně …
(Popis reálné situace s tím související: https://zhongguowuxue.com/2020/06/22/chinas-border-conflicts-hand-to-hand-combat/)
Boj na nestabilním povrchu (písek, bláto, led) řešilo tréninkem postojů, přesunů, drilů a sestav v přírodě bez ohledu na počasí (ano, tělocvičny s parketami, žíněnkami nebyly v historii běžné).

I kung-fu má své limity v sebeobraně, ale ty nejsou způsobeny samotným systémem, ale lidmi a jejich přístupem ke cvičení. Mnoho škol se změnilo na fabriku pro cvičení sestav, další školy sází na esoteriku a vše je u nich zabaleno do řečí o energii, duchovním rozvoji a jiné školy založily své techniky na tom, co vypadá hezky ve filmech.
Jenže tradiční kung-fu bylo postaveno především na tvrdém a vytrvalém tréninku základních technik, které byly praktické a vedly nejen k silnému tělu a duchu, ale především byly použitelné v sebeobraně/boji. Většina stylů obsahovala jen několik málo sestav, které vznikly tak, že se postupně spojily k sobě kombinace, které fungovaly v boji. (Stejně dnes vidíte kombinace technik v tréninku boxu, MMA, moderní sebeobrany atd.) Nikdo totiž nemůže jen “natvrdo” bojovat, to tělo nezvládne, proto všechny systémy začleňují do svého tréninku kombinace, comba, drilly, je jedno, jak to chcete nazývat.
Takže v tradičním kung-fu studenti pod vedením učitele nejdřív drilovali krátké kombinace, ale současně je i zkoušeli na tréninkových partnerech. A tyto kombinace poté postupně spojovali do sestav. Existovalo tak jednoznačné propojení sestav s bojem. Stejný postup byl i pro trénink se zbraněmi. Pro cvičence tak každá sestava byla především souborem funkčních technik. A vzhledem k množství kombinací si mohl vybrat to, co fungovalo jemu. Nezbytností cvičení sestav bylo zapojení “představy soupeře” v provedení každé techniky. Tedy totéž, co dnes vidíte ve “stínovém boxu”, tréninku na boxovacím pytli a dalších “moderních” pomůckách.
O tradičním kung-fu platí, že bez kontaktu se nedá naučit.

Klasické kung-fu má své výhody i nevýhody.

Výhody
– staletí vývoje
– nekonečný repertoár technik i jejich variant
– široká škála různých stylů, takže každý si může vybrat styl/přístup, který mu vyhovuje
– velké množství používaných zbraní, jež se dají v realitě nahradit dostupnými alternativami
– propracované využití vizualizace, a tím rozvoj schopnosti soustředění

Nevýhody
– tradiční trénink je náročný na čas a trpělivost
– často je součástí tréninku příliš mnoho sestav na úkor boje
– tradiční učitelé upřednostňují precizní zvládnutí techniky, proto posun dál je pomalejší
– velké množství věcí ke cvičení a lidé tak často neví, čemu dát přednost
– bez dobrého učitele je těžké proniknout dál než jen k základnímu postupu kop/úder

Závěr: Chcete-li cvičit kung-fu pro boj a sebeobranu, musíte počítat s tím, že vás nečeká krátká a snadná cesta. Ale, pokud se po ní vydáte, budete moci objevovat stále něco nového a můžete po ní putovat celý svůj život bez ohledu na to, jak se budou průběžně měnit vaše priority a zájmy.

 

Předchozí text této minisérie – Proč dnes cvičit Kung-fu?
Pozn.: Texty jsou určeny pro běžné zájemce o kung-fu, ne pro znalce a dlouholeté cvičence. Jsou založeny především na mém studiu tradičních stylů kung-fu – Tai Chi Chuan rodiny Yang a Hung Kuen (linie Wong Fei Hung – Lam Sai Wing – Chan Hon Chung). Všechny mé poznámky k jiným stylům jsou pouze na základě zprostředkovaných informací či ukázek, nevychází z mého vlastního studia. A je možné, že zkušenosti jiných lidí mohou být jiné.