autor: Peter Lim Tian Tek
překlad: Zdeněk Kurfürst

Úvod

Ta Ji Quan se stal známým a uznávaným bojovým uměním díky schopnostem a také výuce zakladatele Yang Tai Ji Quan – Yang Lu-chana. A především díky úsilí prvních tří generací rodiny Yang se Taiji rozšířilo v takové míře po celém světě. Linie rodiny Yang se také objevuje ve třech z pěti nejdůležitějších škol Taiji v současnosti. Komunita cvičenců Taiji prostě této rodině vděčí za mnoho.
Yang Lu-chan (Yang Fu-kui), zakladatel Yang Tai Ji Quan se učil od Chen Chang-xina, mistra bojových umění z vesnice Chenjiagou v okrese Wen (provincie Henan). Chen Chang-xin byl expertem v umění své rodiny, nazývaném Pao Chui a také studoval u Jiang Fa, který byl žákem Wang Tsung-yueha. V této linii je umění Tai Ji Quan napojeno na tzv. Vnitřní boxing (styl) vytvořený Chan San-fengem, legendárním taoistou z Wudangských hor. Chan San-feng je označován za tvůrce Wudangského bojového umění, které je co do popularity hned za Shaolinským systémem.

Chen Chang-xin, Yang Lu-chanův učitel

Chen Changxing hands Taiji classics to his disciple, Yang Luchan. Were “Important Words on Martial Applications” among them?

Díky rozhovoru uznávaného znalce Taiji a historika Wu Tu-nana s Chen Xinem (expertem z rodiny Chen a historikem) víme, že Chen Chang-xin vyučoval své studenty právě v době, kdy Jiang Fa projížděl jejich vesnicí na zpáteční cestě od své matky, která žila v provincii Henan, do provincie Shanxi, kde provozoval obchod s tofu. Jiang Fa náhodou zahlédl výuku a když viděl, co cvičí, nemohl se udržet a začal se smát. Tím se prozradil a chtěl rychle zmizet. Chen Chang-xin na posměváčka zaútočil a když ho dohnal, chytil jej zezadu za rameno. Jiang se jen otočil a Chen byl odhozen na zem. Chen pochopil, že se setkal s vyjímečným mistrem bojových umění a požádal jej, aby jej přijal za žáka. Jiang Fa řekl, že se vrátí za tři roky a bude Chen Chang- xina učit a tento svůj slib dodržel.
Protože Chen Chang-xin studoval u Jiang Fa, tak mu stařešinové vesnice Chen zakázali učit rodinné umění Pao Chui, kterým byli známí po mnoho generací a díky němu je označovali jako „Pao Chui rodina Chen“. To mohlo být docela dobře důvodem proč, podle legendy, Chen Chang-xin vyučoval v noci na zadním dvorku svého domu.
Z toho se dá usuzovat, že Chen Chang-xinovo umění bylo složeno z Pao Chui a Wudangského vnitřního systému, což by potvrzovalo všeobecně rozšířenou teorii, kterou poprvé formuloval uznávaný Taiji historik Hsu Chen, který řekl, že Taiji, jak je známe dnes, je Pao Chui rodiny Chen zjemněné přínosem Jiang Fa. Vždyť i z původních manuálů bojového umění rodiny Chen můžeme vyčíst tyto vlivy. Například prastarý manuál Wen Xiu Tang Ben se nezmiňuje o žádné sestavě s jménem „13 pozic“ nebo „Tai Ji Quan“. Pozdější Liang Yi Tang Ben je prvním, který se o tomto umění zmiňuje, ale nazývá jej mimo „13 pozic“ také „13 částí“.

 

Jak se Yang Lu-chan naučil tomuto umění

Existuje mnoho variant příběhu, jak se Yang Lu-chan učil od Chen Chang-xina. Všechny se shodují na jednom, že Yang Lu-chan přišel z Yung Nien (Yong Nian) do Chenjiagou, aby se mohl učit od Chen Chan-xinga. Verze, která je nejrozšířenější, bude nejspíš ta nejpravděpodobnější.
Víme, že Yang Lu-chan se narodil v chudé rodině zemědělce. Miloval bojová umění a studoval Shaolin Hung Quan u místního boxera, čímž vytvořil dobrý základ svého bojového umění. Jednoho dne projížděl Tai He Tangem, kde vlastnil obchod Chen De-hu, člen rodiny Chen. Zde viděl konflikt mezi pomocníkem v obchodě (který byl také z rodiny Chen) a zákazníkem. Zákazník zaútočil na pomocníka, ale ten si s ním snadno poradil a vyhodil jej ze dveří obchodu. Yang Lu-chan nikdy předtím neviděl tak nenucenou techniku a ptal se Chen De-hua, jestli by ho tomuto skvělé umění nenaučil.
Chen De-hu nepřiznal, že by měl nějaké velké znalosti, ale nabídl mu, že jej doporučí Chen Chang-xinovi, velkému mistru bojových umění z Chenjiagou. Vzhledem k tomu, že příslušníci rodiny Chen si své umění chránili, mohli jej v té době studovat jen členové rodiny. Chen De-hu napsal pro Yang Lu-chana doporučující dopis na místo sluhy, tak aby se Yang mohl možná naučit jejich umění.
Yang přicestoval do vesnice a začal pracovat jako sluha, dostal pokoj a toužil studovat bojová umění s Chen Chang-xinem. Jakožto cizinec se ale nemohl učit umění rodiny Chen a v rámci své služby dostal příkaz nechodit za žádnou cenu na zadní dvorek. I když mu toto nařízení připadalo divné, nepřemýšlel o tom. Jedné horké a dusné noci nemohl spát a tak vyšel ven, aby se osvěžil. Když šel kolem domu, zaslechl ze zadního dvora podivné zvuky. Protože tam nesměl chodit, šel kolem zdi, která dvorek chránil a našel v ní malou díru, ovšem dostatečnou na to, aby skrz ni mohl sledovat, co se děje.
Viděl Chen Chang-xina učit skupinu žáků bojové umění a dechová cvičení. Yang Lu-chan pozorně sledoval cvičení a ve svém volném čase se snažil shlédnuté procvičovat. Tak to šlo nějakou dobu. Jakožto sluha se Yang víceméně vmísil mezi členy rodiny Chen a ti ho brali jako součást domácnosti. Jednou, když pár Chen Chang-xinových studentů při cvičení udělalo nějaké chyby, tak je Yang opravil, aniž by si všiml, že Chen Chang-xin je sleduje. Ten byl překvapen, že Yang zná jeho umění a ptal se ho, jak se to naučil. Yang Lu-chan poctivě řekl, jakým způsobem způsobem se učil. Chen ho poté požádal, aby ukázal vše, co se naučil. Po ukázce poznal, že Yang, ačkoliv nedostal formální instrukce a učil se jen pozorováním, se naučil více než jeho žáci a souhlasil s přijetím Yang Lu-chana za žáka.
Po několika letech studia se Yang Lu-chan vrátil do rodného města a zde několik místních boxerů chtělo vyzkoušet jeho umění, když strávil tolik času studiem v Chenjiagou. K Yangovu zklamání byl poražen. Vrátil se tedy do Chenjiagou, aby dostal další instrukce. Chen Chang-xin, když viděl jeho vytrvalost, mu předal další informace. Po několika dalších letech se Yang znovu vrátil do Yung Nienu a znovu bojoval s místními boxery. Tentokrát jej nikdo neporazil, ale jeho vítezství nebyla dostatečně snadná. Protože cítil, že je zde stále co zlepšovat, rozhodl se pro třetí návštěvu svého učitele. Chen Chang-xin byl osloven Yang Lu-chanovou oddaností a rozhodl se předat mu celý systém. Ale předtím se rozhodl jej ještě jednou prověřit. Když Yang přišel na svou lekci, vypadal Chen, jako by spal. Yang Lu-chan se potichu posadil a čekal až do pozdního večera, kdy se Chen probudil a řekl mu, ať přijde zase ráno, že je příliš unaven, aby ho učil. Yang se tedy vrátil ráno, ale celá situace se opakovala a stejně tak i několik dalších dní. Poslední den Chen zase spal, ale tentokrát mu hlava visela nepohodlně na stranu. Yang hlavu oběma rukama podepřel, takže Chen mohl spát pohodlně. Ten spal celý den a tak Yang musel v nepohodlné pozici vydržet po celou dobu až do jeho probuzení. Když Chen procitl, opět požádal Yang Lu-chana, aby přišel následující den, ale tentokrát, když Yang přišel, čekal na něj Chen Chang-xin svěží a začal jej učit zbytek svého umění. Po třech letech studia Chen řekl Yangovi, že mu předal vše, co mohl a že se může klidně vrátit do rodného města a již nenajde nikoho, kdo by jej mohl porazit.
Yang Lu-chan se vrátil do Yung Nienu, kde začal vyučovat bojové umění. Jeho schopnosti byly natolik excelentní, že nebyl nikdy poražen. Jeho umění bylo natolik jemné a poddajné, že je lidé nazývali „mien quan“ (bavlněný box) nebo „hua quan“ (neutralizující box). V žádném ze svých soubojů nikdy protivníka nezranil, a to cestoval do daleka, aby vyzkoušel své umění a poznával ostatní boxery.
Po letech, když Yang Lu-chan byl již ve středním věku, byl doporučen jako instruktor k císařskému dvoru jedním ze svých studentů, Wu Yu-xiangem (který později vytvořil svoji linii Tai Ji Quan). Během svého působení u císařského dvora byl mnohokrát vyzván k boji, ale nikdy neprohrál a vysloužil si označení „Nepřemožitelný Yang“. Stal se instruktorem bojových umění pro jednotku Shen Ji a také vyučoval členy císařské rodiny. Díky tomu, že pod jeho vedením studovalo osm princů, byl nazýván i „Ba Yeh“ (Osm princů).
Yang Lu-cha měl tři syny, z nichž nejstarší zemřel mlád. Yang Ban-hou i Yang Jian-hou studovali pod otcovým vedením, které bylo velmi přísné. Trénink byl natolik tvrdý, že se údajně Yang Ban-hou pokoušel o sebevraždu a Yang Jian-hou několikrát zkusil utéct z domova a toužil po tom, stát se mnichem. Yang Ban-hou byl vyjímečným expertem bojových umění a téměř dosáhl kvalit svého otce. Také získal přezdívku „Nepřemožitelný Yang“ díky svým schopnostem. Yang Jian-hou nebyl tak talentovaný jako bratr a zpočátku nedosahoval jeho úrovně, ale později, díky tvrdému tréninku, ovládl nejvyšší úrovně schopností Tai Ji Quan. Na vysoké úrovni dokázal smísit měkkost a tvrdost. Stejně jako otec, i synové vyučovali u císařského dvora a jejich sestavy byly stejné. Až později se začaly objevovat rozdíly, o kterých bude řeč níže.

Tai Ji Quan získává své jméno

Když Yang Lu-chan začal vyučovat své umění v Yung Nienu, byl jeho styl označován jako „Mien Quan” (Bavlněný box) nebo „Hua Quan“ (Neutralizující box), nikoliv Tai Ji Quan. Když učil na císařském dvoře, dostalo se mu mnoho výzev k boji, některé byly přátelské, jiné nikoliv. On však vždy vyhrál, a to velice pře- svědčivě, s použitím svých jemných technik a tím si získal obrovskou reputaci.
Mnoho návštěvníků císařského dvora shlédlo jeho střetnutí. A při jedné takové příležitosti, kdy Yang pora- zil několik uznávaných protivníků, byl přítomen učenec Ong Tong-he. Pohyby a prováděním technik Yang Lu-chana byl ohromen a cítil, že tyto vyjadřují principy Taiji (pozn. filosofická kategorie ve staré Číně), že napsal následující verš:

„Ruce držící Taiji zatřesou celým světem, hruď obsahující nejzažší schopnosti porazí shromážděné hrdiny.“

Od té doby bylo Yang Lu-chanovo umění označováno jménem Tai Ji Quan a stejně tak i další styly, které se v souvislosti s jeho výukou rozšířily.

Boj nebo zdraví

Mnoho lidí tvrdí, že Yang Lu-chan změkčil svoje cvičení pro potřeby nepříliš fyzicky zdatných členů císařské rodiny, že své umění zjednodušil a udělal méně efektivním, se zaměřením na zdravotní aspekt, protože střelné zbraně překonaly bojová umění. Pro toto tvrzení ovšem není žádný důkaz. Již předtím, než Yang Lu-chan přišel k Císařskému dvoru, byl jeho styl tak jemný a neutralizující, že si vysloužil jméno Mien Quan a máme záznamy o zápasech v důsledku zpochybnění Yangova umění, protože jeho sestava byla tak jemná. Všechna střetnutí Yang Lu-chan vyhrál.
Být na Císařském dvoře jako instruktor bojových umění znamenalo dovést žáky k vynikajícím schopnostem. Vlastně to byla skutečně otázka života a smrti, protože odmítnutí čehokoliv císařské rodině se hodnotilo jako vlastizrada. Spíše než tvrdit, že to vedlo ke „zředění“ Yangova umění, bylo by lepší vnímat, že mu to poskytlo mnohem více příležitostí k setkání a poměření schopností s jinými skvělými znalci bojových umění na císařském dvoře.

Stará sestava Yang stylu – Velký rám

Tak se označuje forma, kterou vyučoval Yang Lu-chan v době, kdy začal učit v Yongnienu. Je to i forma, kterou se původně učili jeho synové Yang Ban-hou a Yang Jian-hou. Tato forma existuje doposud, stejně jako několik dalších, které byly postupně ze základního programu vypuštěny, protože pro obsah umění nepřidávaly nic nového a jejich základ byl zakomponován do Velkého rámu. Těmi dalšími formami je sestava Yang 13 Pao Chui a sestava Zvednutých nohou. Domnívám se, že druhá jmenovaná je nám předávána jako sestava Taiji Chang Chuan (Dlouhá pěst).
Yang Lu-chan a jeho synové předávali Malý rám na Císařském dvoře a mimo něj vyučovali Velký rám. Malý rám není samostatná sestava, ale varianta Velkého rámu, která umožňovala boj a cvičení v oděvech, používaných na Císařském dvoře – dlouhé suknice, dlouhé rukávy atd. Malý rám se dodnes zachoval především díky Yang Ban-houovu studentu Quan Yu a jeho synovi Wu Jian-quanovi (styl Wu).
Stará sestava Yang stylu byla také nazývána „6 postupů“ a „13 Pozic”. „6 Postupů“ proto, že dlouhá forma byla rozdělena do šesti oddělených částí a takto cvičena do té doby, dokud žákovy schopnosti a vytrvalost nedosáhly bodu, kdy mohly být spojeny dohromady a cvičeny jako jeden celek. Stará sestava Yang stylu se od dnes nejrozšířenější a nejznámější tzv. standardizované sestavy Yang Cheng-fua lišila jen v maličkostech. Je potřeba zdůraznit, že Yang Cheng-fu sám nijak nestandardizoval tuto formu. Jen díky tomu, že vyučoval na tolika místech (a díky jeho úsilí se toto cvičení rozšířilo), byla jeho forma provádění označena za standardní sestavu.
Stará sestava Yang stylu si podržela „výbušnou sílu“ (Fa-jing) a kopy ve výskoku (pouze jeden). Víme, že sekvence staré sestavy jsou víceméně stejné jako standardizované formy Yang stylu. I ve starém Wu Yu-xian- gově manuálu jsou zaznamenány velmi podobné sekvence.
Zajímavostí je, že v tomto starém manuálu se zmiňuje název “Uchopení ptačího ocasu“. To znamená, že tento termín se používal v dobách, kdy Yang Lu-chan začal vyučovat v Yung Nienu. V pozdější kompilaci Li I-yu je název pozice změněn na “Líné upravení oděvu”, což ukazuje na dobu po Chen Qing-pingovi (Wu Yu-xiang cestoval do Chenjiagou k Chen Chang-xinovi, ale skončil ve vesnici Zhao Bao, kde se učil od Chen Ching-pinga).
Také si všimněme, že v původním, ručně psaném manuálu (1867) Li I-yu, v části „Stručný úvod do Tai Ji Quan“, je psáno, že zakladatelem Tai Ji Quan byl Chang San-feng. Ale ve stejném manuálu, ale ručně psaném v roce 1881 již Li I-yu říká, že tvůrce Taiji není znám. I to může odrážet zmatek ve zdrojích informací po smrti Wu Yu-xianga a Yang Lu-chana.

Pozdější sestava Yang stylu

Postupem času, Yang Ban-hou i Yang Jian-hou mírně změnili svou sestavu – oba stejným způsobem. Nevíme, jestli původcem změny byl Yang Lu-chan, i když je to pravděpodobné. Mezi tyto změny patřilo jiné provádění „Uchopení ptačího ocasu“, a také vypuštění techniky „Otočení těla a dvojité zvednuté nohy“ a její nahrazení pohyby „Odvedení dolů, odražení a úder“ a „Kop patou pravé nohy“.
Varianty této sestavy dnes vidíme v linii Wu Meng-xia, který byl žákem Yang Ban-hou a v linii Wang Yung-quana, který byl žákem Yang Jian-hou. Yang Cheng-fu cvičil tuto formu, která obsahuje demonstrace Fa-jing, předtím než přišel do Šanghaje učit veřejnost.

Standardizovaná sestava Yang Cheng-fuova

Yang Cheng-fu byl v roce 1925 pozván svým studentem Chen Wei-mingem učit do Šanghaje. Až zde začala jeho výuka veřejnosti, protože do té doby učil jen soukromé lekce.
Když Yang Cheng-fu začal učit veřejné lekce, předával zde umění od základů. Vypustil techniky s výbušnou silou Fa-jing a nahradil je použitím energie qi k protažení končetin. To je základní cvičení, které je určeno k zavedení energie qi do končetin. Teprve až je tohoto dosaženo, může být Fa-jing prováděno správně. Také navenek zjemnil sestavu, aby zdůraznil plynulost, zakořenění a uvolnění, které je pro toto umění primární. Teprve až je dosaženo mistrovství v plynulosti, zakořenění a uvolnění, můžeme začlenit změny rychlosti bez ztráty těchto kvalit. Tyto změny rychlosti provádění jsou vidět v Yang Cheng-fuově sestavě Taiji Chang Chuan stejně jako v Malém rámu Yang Shao-houa.
Yang Cheng-fu, cca 1915, při cvičení sestavy
Jinak, mimo několika drobných variací, jeho forma zůstala stejná jako výše zmíněná tzv. „Pozdější sestava Yang stylu“. Yang Cheng-fu intenzivně cestoval po Číně a popularizoval Tai Ji Quan. Toto umění bylo v té době známo jako bojový styl s velkými léčivými účinky. Yang Cheng-fuova forma provádění umožňovala starým i nemocným věnovat se tomuto umění pro zlepšení vlastního zdraví. Yang Cheng-fu osobně nebyl nikdy poražen a byl velkým bojovníkem a právě jeho reputace a schopnosti vedly k tomu, že se jeho styl rozšířil do všech stran a stal se ve světě nejpopulárnějším stylem Taiji v současnosti.
Ona velká popularita a rozšířenost vedla k tomu, že se tato zjednodušená forma stala standardní pro Yang Tai Ji Quan. Stále existují lidé, kteří cvičí starší formy stylu, ale Yang Cheng-fuova standardizovaná sestava se stala nálepkou stylu. Yang Cheng-fu vyučoval a propagoval svoje umění jako bojový systém. Je jen málo důkazů, spíše se jedná o domněnky, že ukazoval své umění jako čistě zdravotní systém. Obě jeho knihy se soustředí na umění jako na bojový systém a jeho zápisky vždy spojují cvičení s dosažením bojového cíle. Při cvičení stylu jako bojového umění ale dosahujeme také zdravotního prospěchu, protože oba aspekty jsou neoddělitelné.

Yang Cheng-fuova pokročilá sestava: Taiji Chang Chuan

Pro doplnění Dlouhé sestavy Velkého rámu Yang Cheng-fu vyučoval pokročilou sestavu, která se měla cvičit po dosažení dostatečně vysoké úrovně při cvičení Dlouhé sestavy Velkého rámu. Když Yang Cheng-fu začal učit veřejnost, tak tuto formu vypustil z programu, protože tato pokročilá sestava by se měla cvičit až po zvládnutí Dlouhé sestavy. Pokročilá sestava je nazývána Taiji Chang Chuan. Obsahuje 59 pozic a je mnohem dynamičtější než Dlouhá sestava a obsahuje “výbušnou sílu” Fa-jing .
V této sestavě je zahrnuto a zdůrazněno mnoho pokročilých bojových konceptů a technik. Protože se jedná o relativně krátkou sestavu v porovnání s Dlouhou sestavou Velkého rámu, někteří mistři sem přidali doplňující pozice, takže se někde dostáváme až na 150 pozic. V současnosti je tato sestava relativně vzácná, a jen malý počet cvičenců tuto sestavu zná a cvičí. Yang Sau-chung, nejstarší syn Yang Cheng-fua, vyučoval tuto sestavu v Hongkongu. Jeho dcery a pokročilí studenti pokračují v tradici a učí tuto sestavu vhodné žáky.

Pokročilá bojová sestava v Malém rámu Yang Shao-hou

Yang Shao-hou byl také pozván Chen Wei-mingem, aby učil v jeho Asociaci Zhi Rou v Šanghaji. Yang Shao-hou na veřejných lekcích vyučoval Dlouhou sestavu Velkého rámu a jeho provedení této sestavy bylo stejné jako u jeho mladšího bratra Yang Cheng-fu.
Později začal vyučovat soukromě v domácnostech studentů, kteří již zvládli Dlouhou sestavu Velkého rámu nebo Wu Chien-chuanovu sestavu Malého rámu. Na těchto soukromých lekcích mohl učit pokročilou formu, která začala být později označována jako Malý rám Yang Shao- houa. Postupně začal učit a cvičit výlučně tuto sestavu.
Yang Shao-hou byl znám svými bojovými schopnostmi. V mládí byl dán do opatrovnictví ke svému strýci Yang Ban-hou a převzal strýcovi schopnosti i jeho temperament. Také se učil od svého otce a pravděpodobně dostal instrukce i od svého dědečka Yang Lu-chana. Jeho schopnosti Taiji zahrnovaly útoky na vitální body, páky, údery na kosti, trhání šlach, kontrolu a blokování krevního oběhu a psychologický útok. Ti, kteří ho sledovali při cvičení, byli v úžasu nad jeho schopnostmi a snaži-li se jich také dosáhnout, ale jen pár z nich bylo schopno vydržet jeho tvrdý trénink. Z toho důvodu měl jen málo studentů.
Jeho sestava Malého rámu byla také nazývána „užitná sestava“ a podle Wu Tu-nana, který s Yang Shao-hou studoval, se jednalo o sestavu vytvořenou Yang Lu-chanem jako extrakt esence (základů) Tai Ji Quan. Obsahuje prvky ze staré sestavy Yang stylu i z Malého rámu předávaného Yang Lu-chanem a Yang Ban-houem. Zahrnuje 73 pozic a celkem 200 pohybů. Cvičí se velmi rychle a provedení trvá něco mezi 2 a 3 minutami. Ale ani v této rychlosti se neztrácí základní principy přesného propojení, zakořenění, uvolnění, kontinuity pohybu, klidu a koordinace. Tato sestava se dá studovat jen po dokonalém zvládnutí Velkého rámu a jeho principů.
Ve snaze zvýšit výdrž, posílit svaly a rozvinout správné propojení, Yang Shao-hou často nechával své studenty cvičit pozice pod vysokým stolem, který se běžně používal v kuchyni pro přípravu jídla.

Yang Tai Ji Quan v současnosti

Většina stylů Tai Ji Quan vznikla z Yang stylu. A ten zůstává dodnes hlavním stylem Taiji cvičeným po světě. Naneštěstí mnozí na něj nahlíží jako na zředěný a postrádající původní bojový obsah. Wang Zhen-nan, velký expert na tzv. vnitřní styly, jednou lamentoval, že vnitřní styly zmírají, protože nevypadají silné a někteří z jejich cvičenců do nich začleňují vnější techniky, aby vypadali přesvědčivěji.
Naštěsí ale Tai Ji Quan má velké mistry, kteří věrohodně dokazují jeho bojovou i zdravotní stránku.
Yang Tai Ji Quan se příliš nezměnil od svého stvoření Yang Lu-chanem. V jeho hlavní sestavě i ve způsobu nácviku došlo jen k malým změnám. Tréninkový obsah je stále provozován a stále přináší užitek těm, kdo se mu věnují. Rodina Yang stále pokračuje v propagaci svého umění a nové generace učitelů jsou připravovány k zachování skvělé tradice.