Chi (qi, čchi) je primární substance vesmíru, bytí jako takové, ve všech svých podobách.
(zpracováno dle V. Ando: Klasická čínská medicína II. Svítání, 1996)

Prvopočáteční Chi (jüan-čchi)

Bývá někdy i nazývána původní Chi nebo pravá Chi (čchen-čchi). Má svůj základ v prenatální esenciální Chi, z níž se člověk rodí díky spojení prenatálních esencí Chi svých rodičů. V novém těle se neustále transformuje z prenatální esence, která je uchovávána v ledvinách, koncentruje se ve spodní části břicha a je průběžně doplňována a živena postnatální esencí vytvářenou trávením potravy.
Díky této původní Chi je člověk spojen napříč historií nejen se všemi lidskými bytostmi, ale její prapůvod sahá až k prvopočátku bytí.
Stav pravé Chi, její síla nebo slabost, souvisejí kromě stravy i s celkovou životosprávou člověka, s jeho celkovým způsobem života. Přiměřený pohyb a odpočinek, tělesná i psychická aktivita, nemoci … – to vše jsou činitelé, kteří sice pomalu, ale jistě ovlivňují kvalitu vitální energie. Proto i ten, kdo se narodil s velkým množstvím prvopočáteční Chi, pokud nedodržuje základy životosprávy včetně tělesné aktivity, si může svůj potenciál oslabit dříve, než by k tomu došlo přirozenou cestou – stárnutím. Naopak střídmost, správná životospráva, duševní hygiena a zdravá strava ve spojení s vhodnými pohybovými aktivitami (především cviky na rozvoj energie – jóga, Pět Tibeťanů, Chi-kung, meditace, a další “alternativní” cvičení) pomáhají nejen si energii zachovat, ale často ji i doplnit a dále rozvíjet.
Prvopočáteční Chi je skladována mezi ming-menem a tan-tienem, odtud se přes trojitý zářič (trojitý ohřívač) dostává do systému drah Chi, z nich do celého těla a prostupuje jím od vnitřních drah až po pokožku.

V organismu se pravá Chi pohybuje dvěma trasami. Jednak společně s vyživující qi koluje v hlavních dvanácti drahách a osmi zvláštních drahách, a jednak se pohybuje sama i mimo dráhy, v prostoru mezi nimi.

Dráha oběhu prvopočáteční Chi začíná mezi ledvinami v oblasti ming-menu, potom přes spodní, střední a horní zářič se dostává do plic, kde se vnořuje do dráhy plic a s ní do sítě meridiánů, vystupuje na povrch přes 365 aktivních bodů, potom se přes póry v pokožce a drobné kanálky Chi shromažďuje v tzv. studničních bodech (počátečních a koncových bodech drah na špičkách prstů rukou i nohou), přes ně opět vstupuje do drah a po nich se dostává přímo do orgánů cang-fu, odtud se vynořuje znovu na povrch do oblasti hlavy a bodů na hrudi a zádech, a pak se shromažďuje v centrálních drahách žen-maj a tu-maj, aby se nakonec vrátila zpátky do ledvin.

Jüan-čchi je považována za nejdůležitější Chi v těle. Je počáteční silou všech životních funkcí.
Mezi desátým a čtyřicátým rokem věku člověka je prvopočáteční Chi ve své nejlepší přirozené kvalitě, nabíjí celé tělo energií, a proto všechny jeho orgány pracují relativně bez poruch. Po čtyřicítce však začíná postupné oslabování a ubývání pravé qi a s ním se ozývají i první signály zhoršování zdravotního stavu. V této souvislosti je zajímavá skutečnost, že v kánonu Nej-ťing se za normální věkovou hranici života u člověka považuje sto let, navíc se zde říká, že “následovatelé Cesty”, kteří dokáží žít v souladu se zákony yin-yang, se dožívají při plném zachování všech životních funkcí ještě i vyššího věku.

Zdroje Chi

a) prenatální zdroj: zárodek se rodí ze spojení prenatálních esencí (sien-tchien č´ ťing) muže a ženy, mimo to neustále přijímá prenatální esenciální Chi i z těla matky, kde je tato přítomna v její Chi a krvi.
b) postnatální zdroj: po narození si jedinec musí začít sám vytvářet svou postnatální esenci (chou-tchien č´ ťing), což se děje trávením a rozkladem potravy a mícháním takto vytvořené esence s vdechovaným vzduchem. Nová substance jednak organismus vyživuje, a jednak se proměňuje v energii Chi.

Orgány vztahující se k tvorbě Chi

K tomu, aby základní substance získaná ze zdrojů Chi byla i v tuto energii proměněna, je nutná spoluúčast a činnost více tělesných orgánů. Nejdůležitější jsou ledviny, slezina se žaludkem a plíce. V ledvinách je uchovávána prenatální vrozená esence Chi, slezina a žaludek tráví potravu, proměňují ji v postnatální esenci ťing a dopravují ji do plic. Plíce vdechují zvnějšku Chi, která je smíchávána s již vytvořenou esencí a pomáhají tuto směs rozvádět do organismu.
Takže Chi v lidském těle je směsí vrozené esenciální Chi, esenciální Chi potravy a vdechované čisté Chi.
Kvalita Chi je závislá jednak na kvalitě a síle vrozené Chi, kvalitě a kvantitě přijímané potravy, na kvalitě životního prostředí a na správném fungování vnitřních orgánů (zde je obzvlášť důležitá činnost sleziny a žaludku).
Nejúčinnější pro doplňování kvalitní Chi je cvičení qigongu.

Funkce Chi

1. Funkce hybné síly

Jednak Chi působí doslova jako síla, která svým neustálým pohybem sama uvádí organismus do pohybu, ale pohybuje i jednotlivými složkami organismu. Spolu s jejím proudem je vedena i krev, voda, tělní tekutiny atd. Chi působí jako základní energie, jež iniciuje všechny životní pochody v těle. Umožňuje činnost orgánů, metabolismus látek, tvorbu nové krve atd.

2. Zateplovací funkce

Chi je zdrojem tepla lidského organismu a současně i silou, která reguluje resp. Způsobuje kolísání tělesné teploty. Poskytuje tepelnou energii, kterou vnitřní orgány, tkáně, krev a tělesné tekutiny nutně potřebují ke své činnosti. Také reguluje póry a tím i vylučování potu a pohyb Chi dovnitř a ven na povrchu těla.

3. Ochranná funkce

Chi není jen uzavřena v lidském těle, ale přesahuje je. Její jangovější složka tvoří kolem těla obal, jehož úkolem je chránit organismus a zabraňovat pronikání škodlivých vlivů (zima, horko, vítr), které by mohly narušit jeho vnitřní rovnováhu.
Chi také působí uvnitř těla, pokud se již těmto škodlivým vlivům povedlo do organismu proniknout.

4. Zadržovací funkce

Spočívá ve schopnosti Chi nejen iniciovat pohyb tekutin v těle, ale také jej omezovat. Např. zastavení krvácení při poranění, omezení nadměrného pocení, průjmu atd.

5. Transformační funkce

Chi se podílí na látkovém metabolismu.

6. Vyživovací funkce

Chi prostupuje celým organismem a dodává mu potřebné látky pro jeho fungování a regeneraci.

Model pohybu qi v těle

Chi v těle neustále cirkuluje.
Z hlediska celkového pohybu Chi můžeme mluvit o čtyřech základních směrech – stoupání (šeng), klesání (tiang), vystupování (čchu) a vstupování (žu).
Stoupáním je míněn pohyb Chi v těle směrem vzhůru, klesání je pohyb sestupný, vystupování znamená pohyb zevnitř těla ven a vstupování je vnikání Chi do těla zvenčí. Čínská medicína totiž vidí organismus jako propustný systém, jímž Chi prostupuje všemi směry a ve své jemné kvalitě se může pohybovat i přes a mimo jeho fyzické hranice.
Stoupání, klesání, vystupování a vstupování Chi se týkají každého orgánu, ale jejich vzájemný poměr se liší v závislosti na charakteristice fyziologických aktivit a na poloze jednotlivých orgánů. Dá se říci, že pro pět orgánů cang je důležitější stoupání Chi, jelikož v sobě uchovávají esenciální Chi, která potřebuje jít nahoru, pro orgány fu které řídí především pohyb strávené potravy směrem dolů je důležitější klesání Chi.
Disharmonie pohybu Chi může v konkrétních případech nabývat různé podoby. Například jsou-li v celkovém chodu překážky, které narušují plynulý ohyb Chi, tehdy se říká, že mechanismus Chi je neprůchodný. Jestliže se neprůchodnost ještě stupňuje a způsobí místní zadržování toku Chi, pak jde o stagnaci Chi a ve vážnějších případech jde až o zablokování Chi.
Anomálie v pohybu Chi vedou k tomu, že v činnosti orgánů dochází k výpadkům a následkem toho se začne vytvářet a případně i prohlubovat celková nerovnováha v organismu.