Adam Hsu – The Sword Polisher’s Record, The Way of Kung-fu. Tuttle Publishing, 1997. Překlad Zdeněk Kurfürst. (Poznámka k překladu – čínská terminologie převzata podle originálu autora.)
V jakémkoliv bojovém umění či sportu je velký důraz kladen na techniku, specifický druh pohybu který je vlastní právě tomu konkrétnímu stylu. Přičemž dosažení vyšších úrovní dovedností závisí částečně právě na tréninkových metodách, které nám pomáhají provádět techniky správně a precizně.
Občas se studenti a učitelé pokouší používat při tréninku znalosti z jiných sportů či bojových umění. Samozřejmě, tělesné schopnosti jsou univerzální, ale jednotlivé sporty či bojová umění se od sebe liší speciálními technikami. Například technika hodu míčkem při baseballu možná může pro někoho vypadat podobně, jako nadhození míčku při tenisovém podání, ale už na první pohled je zde mnoho odlišností jasně viditelných a určitě i spousta skrytých nuancí.
Podobně i dobrý karatista se může naučit sestavu z kung-fu, ale určitě bude cvičit její techniky nesprávně (s nábojem karate), protože jeho návyky z tréninku karate jsou v něm příliš pevně zakořeněny.
V kung-fu se techniky a tréninkové metody liší výrazně i mezi jednotlivými styly. Každý styl má své specifické techniky a svůj “výraz” při provádění technik, který jej odlišuje od jiných stylů. Proto by se každý měl soustředit na jeden hlavní styl a plně rozvinout své schopnosti v rámci jednoho systému. Studium většího množství stylů může být naopak překážkou ve snaze dosáhnout na vyšší úrovně dovedností.
Cvičenci by si především měli dát pozor na využívání základních tréninkovýh metod z různých stylů a sportů. Samozřejmě, že všechny sporty mají své základní tréninkové metody, které pomáhají studentům zpevnit tělo a postupně rozvinout technické dovednosti. Tyto metody mohou zahrnovat cviky pro rozvoj flexibility, koordinace, pohyblivosti, síly, výtrvalosti či schopnost v jednom okamžiku vyvinout maximální expozívní sílu.
Některé sporty, např. karate a taekwondo, sdílejí podobné tréninkové metody. Ale většina sportů a bojových umění, díky odlišnostem v technikách a způsobu, jakým je využíváno tělo, má zcela odlišné tréninkové přístupy, které nemají význam při studiu jiných stylů.
Problém se ještě zvětší, když instruktoři vymýšlí vlastní tréninkové metody, jež míchají techniky a tréninkové metody z různých bojových umění. Není úplně řídkým jevem vidět cvičence, který cvičí sestavy z kung-fu, používá techniky z karate pro boj a ještě trénuje (západní) box. Výsledkem je člověk, který může být dobrý jen v pouličním boji. Ale tzv. vyšší dovednosti (high-level fighting ability), jichž se dá dosáhnout jen díky soustředění čistě na kung-fu, jsou mimo jeho dosah.
Většinou totiž západní tréninkové metody jdou proti základním principům kung-fu a zpomalují rozvoj studenta.
Rozdíl v pochopení a technikami mezi Východem a Západem je krásně vidět při používání takových základních metod jako jsou údery do pytle, kopy, běh či skákání přes švihadlo.
Například běh je populární tréninkovou metodou po celém světě. Někteří cvičenci kung-fu běhají proto, aby zlepšili svoji vytrvalost a posílili nohy. Ale běh ve svém běžném provedení nikterak nezlepšuje jejich kung-fu.
V kung-fu považujeme za ideální strukturu těla pyramidu. Což je přesným protikladem proti ideálu Západu, kde tělo je štíhlé dole a rozšiřuje se nahoru. Západní sporty a cvičení vedou ke struktuře těla s těžkým vrškem.
Ovšem v kung-fu musíte mít velmi silnou základnu (spodek těla) k provádění technik, proto si některé styly kung-fu rozvinuly vlastní způsoby běhu k zajištění této stavby těla. Kupříkladu v Chang Quan je pro běh používán speciální krok, zvaný Xing Bu. Tento krok při běhu vede k výraznému posilování vytrvalosti a nutí studenty k soustředění se na posílení spodní části těla.
Rozvoj schopnosti skoků (přískoků, přeskoků …) je pro kung-fu mimořádně důležitý. Učí nás měnit postoje, rytmus kroků, úhel i vzdálenost a rozvíjí sílu a dynamiku v nohách. Někteří cvičenci proto skáčí přes švihadlo, aby tuto schopnost zlepšili. Ovšem i skákání přes švihadlo musí používat princip kung-fu spuštění Qi do Tantien a pokud možno kombinovat prvky používané ve cvičení. Např. Tanglang Quan má postoj San Si Bu pro zlepšení kondice. Cvičencovo tělo stojí v nízké pozici s rukama před tělem pro obranu proti útoku zepředu. Jen nohy se pohybují, když cvičenec “skáče” do různých míst do stále stejného postoje.
Jiným příkladem nevhodného používání západních metod pro trénink je využívání činek (zátěže). Se správným použitím zátěže student může rozvíjet sílu i výbušnost, a to nejen pro jednotlivou skupinu svalů, ale pro celé tělo. Opět, cílem je spíše rozvíjet tělo pro kung-fu než budovat velké svaly nebo dosahovat rekordů ve zvedání zátěže. Hodně cvičenců využívá tzv. železné kroužky na zápěstí a předloktí, aby posílili své klouby. Cílem zde ale není použití co největší zátěže, ale to, kolikrát a jak správně student dokáže s touto zátěží opakovat techniku bez zastavení. Využití menší váhy a provádění mnoha opakování dovoluje studentovi procvičovat techniky, zlepšovat kondici a budovat sílu. Např. cvičenci Bagua Zhang mohou provádět svou chůzi po kruhu se zátěží na pažích.
Úplně stejné principy platí pro trénink se zátěží s cílem zlepšit cvičení se zbraněmi. Cvičení s mečem vyžaduje pružné a silné zápěstí. Jednoduchou metodou jak posílit zápěstí je držet v prstech např. cihlu a mávat jí dopředu a dozadu, jako byste chtěli švihnout v zápěstí. V kung-fu obvykle tréninková metoda zahrnuje cvičení se zátěží a současně i techniku.
Kung-fu je sice tradičním uměním, ale to neznamená, že by instruktoři neměli vidět výhody moderního vybavení. Měli by využívat moderní tréninkové metody a přístroje, které byly vyvinuty na Západě. Ve věku automobilů není potřeba jezdit koňským povozem.
Ve staré Číně zátěže obvykle vypadaly jako kus kamene ve tvaru visacího zámku (tehdejšího) s dřevěnou ručkou. Toto závaží cvičenec držel v ruce při opakování technik. Používání těchto starých “činek” je samozřejmě v pořádku, ale moderní činky jsou mnohem bezpečnější a snadnější na využití. Můžete na ně např. velmi snadno přidat zátěž. Také byly vyvinuty mnohé posilovací stroje, které jsou mimořádně vhodné pro rozvoj jednotlivých technik nebo k posílení slabých či zraněných svalových skupin.
Existuje čínské přísloví: “Koupili jste si krásnou dřevěnou krabici, ale perlu, která v ní byla, necháte u obchodníka”.
Popisuje častý stav nesprávného používání evropských tréninkových metod či technik při cvičení kung-fu. Pokud necvičíte kung-fu správně, to jediné, co vám zůstane, je krásná krabice s nápisem “Made in China”.
K tomu, aby vám zůstala i perla, musíte porozumět cílům výcviku a následovat skutečné principy kung-fu při pravidelném cvičení.
