Adam Hsu – The Sword Polisher’s Record, The Way of Kung-fu. Tuttle Publishing, 1997.
(Poznámka k překladu – čínská terminologie převzata podle originálu autora.)
V porovnání s tím, z jakých dob kung-fu pochází, žijeme dnes definitivně v moderní době. Každým dnem se více a více vědecké fikce (sci-fi) stává vědeckou realitou. To, co dříve bylo sci-fi se stává technologickým prvkem každodenního života. Když narazíme na nějaký problém nebo záhadu, kterou chceme pochopit, máme k dispozici spoustu metod a postupů, které nám pomohou s řešením. Například DNA testy se staly běžnou součástí natolik rozdílných disciplín, jako je archeologie, kriminalistika či medicína. Vědecké metody nejenom nabízí společnosti sofistikované a důvěryhodné způsoby poznávání, ale také ovlivňují náš soukromý přístup ke zkoumání problémů. Takže se dnes snažíme shromáždit přesvědčivé důkazy dřív, než si vytvoříme své vlastní závěry.
Způsob vědeckého zkoumání se dá samozřejmě použít i při studiu kung-fu. Můžete si ušetřit „krev, pot a slzy“ při narážení na slepou uličku na své cestě kung-fu, pokud pochopíte DNA, základní stavební kameny, které tvoří autentické kung-fu.
Níže budou uvedeny některé z nich, podle mých zkušeností a zkoumání. Seznam není ani náhodou kompletní, je to jen úvodní pokus o zmapování DNA tradičního kung-fu.
Postoj jezdce (na koni)
I když se tento postoj používá i v mnoha nečínských bojových uměních, potřeby kung-fu jsou přece jen jiné než u jiných bojových uměních. Trénink postojů v kung-fu buduje velmi pevnou základnu, která je nezbytná pro provádění technik celým tělem. V kung-fu Postoji jezdce míří špičky dopředu, chodidla jsou rovnoběžně a kolena jsou velmi mírně uvnitř. Protože je špatně, aby kolena mířila ven, musí se otvírat ven stehna a vytváří zaokrouhlený tvar v tříslech (není zde ostrý úhel). Zadek by neměl být vystrčený dozadu nebo být níž než kolena.
Prázdný postoj
V prázdném postoji je veškerá váha na stojné (zadní) noze a vůbec žádná není v přední noze. Všechny Prázdné postoje jsou potenciálními kopy, podmety nebo kopy kolenem. Noha bez váhy může být využita k přesunům dopředu, dozadu nebo do stran – bez toho, abyste nejdřív museli posunout své těžiště. V Prázdném postoji v kung-fu musí být přední noha plně k dispozici pro všechna tato použití.
V kopech nevyužíváme paže pro udržení rovnováhy
Během kopu ruce buď dělají jinou techniku nebo jsou „ve střehu“, připraveny správně reagovat na protivníkovy pohyby. V kung-fu je mezi rukama a nohama rovnoprávný vztah pro útok i obranu. Žádná složka (ruce ani nohy) není nadřazena druhé. Používání paží pro udržení rovnováhy během kopů je přirozená tendence, ale z pohledu využití kung-fu jde o znak nezvládnuté a začátečnické techniky.
Celé tělo dokončuje pohyb v jednom okamžiku
Máme dva nejčastější způsoby, jak určit, že timing pohybu postrádá kompletní koordinaci. Za prvé, část těla již dokončila pohyb, zatímco jiná část se ještě pohybuje. Nebo spodní polovina těla se již usadila do postoje a zůstává pevná, zatímco horní polovina těl pokračuje v útočných či obranných pohybech.
V kung-fu musí celé tělo, nejenom paže, pracovat jako jeden celek. Uvolňování síly závisí na nepřerušeném pohybu skrz celé tělo. Navíc každá část těla se musí pohybovat celou dobu, aby stále přenášela setrvačnost použité techniky.
Úder vychází až z páteře
Údery musí vycházet z páteře, nikoliv z ramen. Obě paže cvičence kung-fu se stávají jednou zkoordinovanou jednotkou, začínající v prstech jedné ruky, jdoucí po paži nahoru, přes ramena a záda do paže a konečně prstů druhé ruky. Když se jedna ruka vytahuje vpřed, druhá se taky pohybuje, jako by obě byly součástí kladky.
Obě pěsti zasahují stejný cíl
Jak se jedna ruka po úderu stahuje, aby vytvořila cestu pro útok druhé pěsti, tak ta zasahuje přesně stejné místo, kde předtím udeřila první. Vždy se snažíme najít slabiny a prorazit soupeřovu obranu. Údery, které jdou na stejné místo, vytváří kanál, jímž můžeme proniknout do protivníkova prostoru.
Rozdělit pozornost
Cvičenec kung-fu by měl být schopen ovládat současně různé části těla a ne se jen soustředit na jednu oblast. Pozornost musí být rozprostřena všude mezi dlaněmi a chodidly, tak aby zahrnovala celé tělo.
Navíc, protože máme přirozenou tendenci fixovat se na to, co vidíme nebo na to, kam jsme se zaměřili (například na protivníka), musíme se učit věnovat pozornost všemu, co nás neustále obklopuje.
Např. nějaký kung-fu trénink vyžaduje pozici s jednou rukou nataženou dozadu za tělo. Pěst vytažená dozadu by měla být ve výšce ucha a pokud je vzadu ruka v háčku, tak by měla směřovat vzad pod úhlem 45°. Není to úplně snadné, ale pokud dokážete ovládnout vnímání prostoru za sebou, ostatní směry a úhly už budete kontrolovat snáze.
Klouby nejsou nikdy zamčené
Zamknout klouby, jako jsou kolena nebo lokty, je škodlivé jak pro zdraví, tak i pro bojová umění. Ze zdravotního hlediska zamčení kloubů může vést ke ztuhlosti a napětí v dané oblasti, případně i k horším zdravotním problémům. Z pohledu boje uzamčené klouby dovádí pohyb až do slepé uličky, protože neumožní v posledním okamžiku žádnou změnu v pohybu. Výsledkem je, že rytmus a plynulost konkrétní sekvence pohybů jsou ztraceny.
Nikdy nerozpínejte ramena a záda
V kung-fu by ramena měla být v linii s hrudníkem. Nikdy protlačená dozadu s prohnutými zády a vystrčeným hrudníkem. Každé bojové umění chce po cvičenci, aby byl ve střehu pro svou obranu. A ruce by měly sloužit jako dvoukřídlé dveře, které jsou zavřené, aby chránily hrudník. Příliš napnutá ramena vedou k rozevření brány před hrudníkem, čímž vytváří zbytečnou příležitost pro protivníkův útok. Přehnaně zdůrazněný a nadsazeně odvážný postoj také neodpovídá čínské představě o estetice, která nachází krásu ve zdrženlivosti.
Dýchejte nosem
S výjimkou výkřiků (zvuků) by ústa měla zůstat zavřená. Držte zuby u sebe a opřete jazyk o horní patro za přední zuby. Protože nádech ústy obvykle vede ke zkracování dechového cyklu, otevřená ústa mají za následek mělké dýchání do hrudníku, funění a lapání po dechu.
Základní dechová cvičení v kung-fu učí cvičence dělat dlouhý a hluboký nádech i výdech nosem. Protože tím zabrání zrychlenému a lapání po dechu dýchání (nebo ho alespoň oddálí). Z praktického hlediska tak cvičenec vydrží déle než mu začne pro pohyb chybět kyslík.
Qi je držena v Dantian (Tantien)
Nejviditelnější a přitom běžnou chybou je držení Qi (energie, která cirkuluje tělem) v horní polovině těla, což vede k napětí v hrudní oblasti a současnému zvednutí ramen příliš vysoko. V kung-fu, na vyšších úrovních, i když cvičenec vysílá svou Qi do jiných částí těla, Dantian (oblast ve spodní části břicha) není nikdy úplně prázdný. Každá čínská tradiční disciplína, která pracuje s tělem – zdravotní cvičení, vnitřní cvičení , Pekingská opera, lidové tance, akrobacie i kung-fu – vždy vyžaduje, aby Qi klesala sem, nikdy by neměla vystoupat vzhůru do hrudníku, protože to vede ke krátkému a mělkému dechu a v konečném důsledku ke zdravotním potížím.
Vnitřní a vnější musí pracovat společně
Všechny kung-fu styly vyžadují vnější i vnitřní trénink, pokud chce cvičenec dosáhnout vyšší úrovně. Jedno bez druhého není dostatečné pro kompletní rozvoj. To platí, ať už je styl označován jako tvrdý či měkký, vnitřní nebo vnější. V úvodu je trénink přirozeně externí, protože student se musí naučit základy. Vnitřní aspekty tréninku jsou začleněny postupně, jak se student propracovává k vyšším úrovním.
Žádné přípravné pohyby
Techniky musí být prováděny bez speciální „předehry“, jako je třeba rozběh, k tomu, abyste vytvořili dynamiku pro skok, nebo extra kroky, které vám pomohou ve švihovém obloukovém kopu. Každý pohyb navíc, nebo pro přípravu, chvíli trvá a zlomek sekundy znamená rozdíl mezi úspěchem a porážkou v boji. K tomu, abyste dokázali využít mezeru v soupeřově obraně, musíte být schopni zaútočit z jakékoliv pozice bez přípravných pohybů.
Například stahování paže po úderu, abyste získali čas na přípravu další techniky neodpovídá principům kung-fu. Správná technika zahrnuje celý trup, využívá silnou rotaci páteře k vyslání ramene, loktu a pěsti (nebo dlaně) pro další úder.
Sestavy, které obsahují rozběh pro vyšší výskok jsou spíše pro předváděčky a soutěže a rozhodně nezlepšují váš trénink reálného kung-fu.
Všechny pohyby obsahují princip Chan Si Jin
V kung-fu nemáme přímé pohyby. Všechny pohyby jdou po křivce (oblouku) a vyžadují rotační pohyb, aby používaly princip Chan Si Jin (navíjení hedvábí). I v průběhu toho, co nazýváme přímý úder, pěst a paže rotují a „zavrtávají se“ do cíle. Bloky nebouchnou přímo do útočníkovy paže, ale stáčí se v okamžiku kontaktu, aby snížily rychlost a sílu útoku, přesměrovaly sílu pryč od nás a pokud možno vytvořily prostor pro odvetu.
Komplexní pozornost
Cvičenec kung-fu musí neustále vnímat své okolí, jakoby se vždy nacházel ve středu prostoru a byl schopen uvolnit sílu (nebo energii) do kteréhokoliv směru. Tato komplexní pozornost je v protikladu k našemu běžnému způsobu vnímání. Obvykle je mysl v každodenním životě přeplněna spoustou rušivých myšlenek. Ale kung-fu bez tréninku mysli je nekompletní.
Kung-fu by mělo rozšiřovat naše mentální schopnosti a pomoci nám vnímat vždy kompletní prostor kolem nás.
Pokud je součástí cvičení tato komplexní pozornost, je to zřetelně vidět na provádění pozic.
Víceúčelové pohyby
Každý pohyb v kung-fu, ať už jde o útok či obranu, má vždy více než jeden význam. Na začátku pohybu není vždy jasné, o co půjde a máme mnoho možností, ale v okamžiku kontaktu s cílem už musí být jasný záměr. Útočné i obranné pohyby se prolínají. Úder může být stejně tak i blokem a cvičenec by měl být schopen změnit směr či zaměření pohybu podle toho, jak se situace vyvíjí. Jednostranné techniky nesplňují principy kung-fu.
Víceúrovňový trénink
Tréninková cvičení, sestavy a pohyby v kung-fu nebyly vytvořeny a neměly by být cvičeny pouze s úmyslem zničení protivníka. Skutečné cvičení kung-fu musí obohacovat celou osobnost, posilovat zdraví, rozvíjet tělesné i mentální schopnosti a rozšiřovat filosofický rozhled a vnímání světa.
To je důvodem, proč je kung-fu tak výjimečné a prospěšné pro celou společnost. Ten, kdo se jen snaží přeměnit své tělo na bojovou mašinu dělá velkou chybu a mění význam umění kung-fu. Cvičenci by měli vždy cítit, že jejich trénink je skutečně komplexním kung-fu, tedy slouží k posílení a rozvoji těla, ducha i mysli.
Když hledáte dobrého učitele kung-fu, použijte výše uvedená pravidla kung-fu DNA. Ta vám pomohou s poznáním autentického kung-fu. A nedovolí vám být zaslepeni krásnými uniformami, elegantními pohyby, fascinující hudbou ke cvičení, vymyšlenými liniemi učitelů nebo pohyby, které jdou proti principům kung-fu.